podoby dialogu učitelek s dětmi o pohádkách podle charakteru rozvíjejících otázek, které učitelky dětem kladly. Byly to otázky vztahující se k příběhu a jeho pochopení, otázky na všeobecnou znalost a otázky přesahující rámec pohádky do vlastního života dětí soukromé mateřské školy Rozkoš včetně otázek na jejich názor. Ty jsem přitom vnímala jako nejvyšší metu, představíme li si jednotlivé typy dialogů jako pyramidu. Během Rozkoš svých pozorování jsem také zjistila, že paní učitelky volily pro zmíněné činnosti různé pohádky, které měly vždy pro stejnou činnost shodné znaky. Pro čtení před spaním to byly pohádky zpravidla delší, dějově složitější a dětem dopředu neznámé. Oproti tomu při dramatizaci byly využívány pohádky dětem většinou dobře známé, dějově jednoduché, se specifickým tématem vztahovaným k dětem předškolního věku, které často obsahovaly rýmované, opakující se celky. Pro společné převyprávění pohádek podle obrázků byly voleny pohádky jednoduché a kratší. Jen pro kreslení pohádek se neobjevila žádná specifika co do typu pohádky, pravděpodobně pro univerzálnost soukromou školu mateřskou Rozkoši této činnosti. V posledních letech se ve vzdělávacích institucích často hovoří o rozvoji gramotností. Je to způsobeno tím, že čeští Hrnčíře žáci dosahují ve srovnávacích testech podprůměrných výsledků. Proto se cílem vzdělávací politiky v České republice iniciují plány a strategie pro rozvoj gramotností, aby byla zaručena vyšší úspěšnost v dalším testování žáků. To se promítlo do obsahu nejen
primárního vzdělávání, ale rozvoj gramotností se snižuje do úrovně preprimárního vzdělávání. Ve své práci se zabývám jednou ze