Soukromé mateřské školy Praha západ Jíloviště

podobě předlohy nebo poprosila někoho, kdo už měl obrázek hotový a měl tam stejný prvek, aby mu ukázal, jak ho nakreslil. Někdy se také sama nabídla, že dítěti ukáže, jak nakreslit to či ono. V obou školkách byl navíc ve významné míře přítomen i nepřímý, neřízený rozvoj komunikativní kompetence, k němuž docházelo prostřednictvím volné komunikace dětí. Během kreslení si děti živě a volně povídaly s ostatními. Komentovaly, co kreslí a co nakreslí. Kreslení jim tak dávalo prostor vyjadřovat své myšlenky nahlas, dát najevo svoje názory, mateřskou školou Jílovištěm postoje a preference, oponovat, diskutovat např. Já namaluju toho Pižlu a travičku a kytičky. Já udělám slunečnici, to je moje nejoblíbenější kytka, jako ty zrníčka Potřebuju černou., To bude pidibagříček, hihi. Co třeba zlatý bagr Nebo oranžový A tady mu soukromou školu mateřskou Jíloviště nakreslím andělíčky. A bude černej. Krásná je černá Mě se nelíbí černá., A můj bude červený domeček budka. Ne, můj bude žlutý. Praha 16 Já ho udělám zlatý tohle je zlatá. Nene, to není zlatá. To je taková béžová, odpovídá paní učitelka, když se jí na to jeden z chlapců zeptá. Vidíš, zdůrazňuje ten, co měl pravdu., Můžeš tam klidně nakreslit podle své fantazie, radí jednomu chlapci jiný., Koukej, jakýho dělám obrovskýho šneka, a úplně do kopečka Umíš takhle velkýho šneka Uá Ten je obří. Já teda neumím hehe., A co třeba Lahovičky uklízet, pane volí jeden chlapec vůči druhému dospělácký tón hlasu. Někdy děti mluví také k paní učitelce např. Tak tohle se mi fakt

nepovedlo, reaguje jeden chlapec na předchozí slova učitelky Já jsem zvědavá, komu se to povede. Tak ten papír fakt otoč odpovídá mu soukromé mateřské školy Jíloviště učitelka s vtipným použitím stejného důrazu na ono slovo na znamení, že to má znovu zkusit z druhé strany., Paní učitelko, já jsem tam Praha 12 udělal i satelit., Paní učiteko, oni mají anténu a komín, a nedořekne jiný chlapec. Řekni to hezky, opravuje ho učitelka, paní učiteLko, Barrandov říká mu, jak to má být správně., Paní učitelko, mně se to tady trošku nepovedlo, dožaduje se jiné dítě pochopení. Ale vždyť to máš

Jíloviště soukromých mateřských školách

hezký, prosím tě, reaguje učitelka. Děti se při kreslení soustředily téměř vždy na postavy příběhu a ne na děj. Pohádka tak v jejich vnímání prošla určitým procesem redukce, při němž se z celé pohádky stal soubor postav či nějak významných prvků, z nichž některé se poté rozhodly zobrazit. Redukce pohádky při kreslení se zvlášť projevila ve druhé školce, když měly děti na výběr ze dvou pohádek, soukromé mateřské školy Jíloviště které mohly kreslit. Sledovala jsem, jak poté i mezi sebou nemluví už o pohádkách jako takových, ale o tom, že budou kreslit buď skřítka nebo bagr. Kreslení pohádky tak v protikladu ke čtení pohádky před spaním podporovalo soustředění na příběh spíše jen do určité míry vymezené postavami a důležitými prvky a významový potenciál pohádky by tak zůstával do zbytku této míry nenaplněn, pokud by jej učitelka dále nerozvíjela. To je jeden z možných důvodů, proč se dialog učitelky s dětmi o pohádkách vyskytoval ponejvíce právě při kreslení. Učitelkami v obou školkách byly při kreslení zvláště vyžadovány postavy nebo zvířátka A ty zvířátka zkuste, aspoň jedno zvířátko