Soukromé mateřské školy Praha západ Psáry

neznalosti všeobecných věcí, hlouběji ho s dětmi rozebírá My nemáme kamna, říká jeden chlapec. Nemáte kamna A čím topíte ptá se soukromé mateřské školy Psáry učitelka. Chlapec neví. Čím se děti topí ptá se ostatních, dále spolu celou věc rozebírají a vysvětlují si, jak funguje ústřední topení. Správné odpovědi přitom paní učitelka po dětech často opakovala, aby si je ujasnily a zapamatovaly, případně ještě vysvětlila, proč tomu tak je. Důležité poznatky znovu opakovala celými větami např. Koukejte se oknem a neotevírejte., Dáme je pod vodu hořící vlasy., No, můžeme zavolat rodiče, když jsou poblíž, nebo kdo zná číslo na hasiče, tak může ještě zavolat hasiče Dialog v rámci dramatizace pohádky Dialog mezi učitelkou a dětmi, který u dětí rozvíjel kompetenci k řešení problémů, avšak jiným způsobem, než tomu bylo v první školce při kreslení, se objevil ve druhé školce při dramatizaci, konkrétně při stavbě rekvizity budky. První stavbu nechala paní Kocanda učitelka na dětech se slovy Můžete to postavit. Jak tam budou bydlet ty zvířátka Přemýšlejte trošičku A kde budou dveře Jak tam budou chodit Při druhém sehrávání pak paní učitelka měnila děj příběhu Ale potom ta zvířátka postavila větší domeček. Nyní měly děti Psárům soukromá mateřská škola za úkol vypořádat se s tím, jak postavit ze stejného počtu kostek větší domeček. Zkoušely to, pořád však stavěly spíše dovrchu, jakoby chtěly, aby vždy alespoň dvě kostky byly do výšky nad sebou. To jim ale znemožňovalo domeček zvětšit. Není to malej dům ozval se Zdiměřice

jeden chlapec. No, mně taky připadá, že je ještě menší, komentovala počínání dětí paní učitelka. Tak chlapci, řešte Můžu vám poradit zeptala se pak a pomohla dětem postavit nižší a prostornější domeček z jedné řady kostek. Typologie dialogů učitelek s dětmi o pohádkách podle charakteru rozvíjejících otázek Jak se ukázalo, učitelky v obou školkách nepoužívaly dialog o pohádkách s přesahem do

soukromé mateřské školy Psáry

vlastního života dětí příliš často. Lze to alespoň tvrdit v kontextu s jinými typy dialogů, které se při práci s pohádkou vyskytovaly. Uváděné typy lze uspořádat do pomyslné pyramidy a rozdělila jsem je podle kvalitativního charakteru otázek, které učitelky dětem kladly. mateřskou školou Psáry První, nejčastější typ dialogu, je charakteristický otázkami vztaženými k příběhu a jeho pochopení např. No a které z nich prasátek Osnice bylo nejpracovitější, Kdo pomohl těm prasátkům, A co si uloupl ten vrabec, Našel šišku ten Paleček, Koho potom zavolali. Smyslem těchto Herink otázek bylo průběžně i následně kontrolovat, zda děti poslouchají, jestli příběhu rozumějí a chápou ponaučení, které z něj plyne. Jedná se o elementární základy kompetence k učení. Například celý proces mnou pozorovaných převyprávění pohádky podle obrázků byl soukromé mateřské školky Psárech veden v duchu tohoto prvního typu dialogu. Druhý typ, který byl používán méně často než typ první, ale mnohem častěji než typ třetí, byl dialog s otázkami vztahujícími se k všeobecným znalostem např. Kam se schovávají jiná zvířátka, Jestlipak poznáme, který je vrabec, sýkorka nebo kos, A jestlipak si vzpomenete, kteří ptáčci tu v zimě nejsou, A kdo přiletěl ze severu, Tak, a děti, kdo je to macecha, A