Soukromé mateřské školy Praha západ Průhonice

pozorného naslouchání, při níž si mohou vše živě představovat čímž mohou rozvíjet svou fantazii, spoluprožívat děj s jeho hrdiny a pochopit vnitřně osobním způsobem ponaučení z pohádky, které může být kromě svého obecného významu pro každé dítě v jeho individualitě trochu odlišné, neboť jej konfrontuje s vlastními osobními zážitky a zkušenostmi. Klidné ležení v postýlkách navíc dětem Rozkoš umožňuje lépe a nenásilně se soustředit na komplikovanější a nový děj příběhu. Oproti tomu pohádky, které učitelky používaly pro soukromá mateřská škola Průhonice dramatizaci, byly charakteristické svou krátkostí, dětem byly většinou dobře známé, byly dějově jednoduché a často obsahovaly rýmované, opakující se celky např. O koblížkovi, Boudo, budko. Někdy bylo také důležité téma vztahující se k dětem tohoto věku. To vše umožňovalo dětem snadno si pohádku zapamatovat a následně snáze reprodukovat. Děti se také mohly více věnovat vzájemné komunikaci a kooperaci, neboť se nemusely na dějovou zápletku příliš soustředit a vzpomínat, co má teď následovat, kdo má přijít na scénu a soukromé mateřské školy Průhonice podobně. Pro společné převyprávění pohádek podle obrázků byly voleny pohádky jednoduché a kratší. Pro začátek se ukazuje výhodou použít pohádky, které děti už odněkud z dřívějška znají, neboť jim to podobně jako u dramatizace pohádky umožní soustředit se na komunikaci a neztrácet se v postavách a ději. Pro kreslení pohádek se neobjevila žádná specifika co do typu pohádky. Opět to bylo dáno Hrnčíře

funkcemi, které pohádka při této činnosti plnila a které byly v podstatě všestranné a víceméně nezávislé na charakteristikách pohádky. Zdiměřice Diskuse Když jsem se zamýšlela nad možnými důvody, proč není potenciál pohádek rozvíjet kompetenci k řešení problémů při práci s cvičí dítě Praha západ Průhonice

soukromé mateřské školy Průhonice

předškolními dětmi tolik využíván, napadlo mne několik možností, které by se mohly stát předmětem dalšího zkoumání. Patří mezi ně především náročnost vedení dialogu učitelek s dětmi o pohádkách, který přesahuje rámec pohádky do vlastního života dětí, dále možnost, že tento typ dialogu je rozvíjen spíše při jiných aktivitách než při práci s pohádkami, dále vysoká saturace pohádky jinými Průhonic mateřskou školou funkcemi, než jaké má za cíl zprostředkovat tento typ dialogu, nebo prozatím nízká propojenost současných trendů při práci s pohádkou s praktickou situací. Nelze však opomenout ani možný problém na straně provedeného výzkumu, který mohl pro zjištění odpovědi na tuto otázku vyžadovat delší dobu pozorování. Porovnám li nyní současné metodiky a aktuální teoretické koncepty vztahující se k pohádkám a jejich působení na děti s provedeným výzkumem, zjišťuji, že jsou zde určité mezery v praktickém využívání rozvojového potenciálu pohádek ve smyslu přesahu jejich ponaučení do vlastního života dětí. Přesto ve způsobu, v jakém jsou pohádky při různých činnostech v Kateřinky mateřských školách využívány, lze vypozorovat četné jiné funkce, které pohádka v rámci jednotlivých činností plní. Zde se tedy také souromých mateřských škol Průhonicím otevírá prostor dalšímu bádání, které by se mohlo zaměřit na to, jak nakombinovat obě tendence takovým způsobem, který by dětem