Soukromé mateřské školy Praha západ Libeř

stavění potřebné rekvizity domečku z velkých měkkých kostek. To zároveň rozvíjelo činnostní, komunikativní a sociální kompetence kooperaci. Tvořivý pokus paní učitelky z druhé školky sehrát spolu s dětmi známou pohádku s malou obměnou příliš nevyšel. Změna měla spočívat v tom, že by celý děj probíhal v zimě. Děti coby zvířátka tak měly ťukat na dveře budky, představit se a navíc dodat a zahrát, že je jim zima. Takřka vždy na to však zapomínaly. Paní učitelka se svého původního plánu nechtěla vzdát, a tak je neustále soukromé mateřské školy Libeř opravovala Já jsem liška Ryška, představil se například před budkou jeden chlapec. A je ti napovídala učitelka. Chlapec přemýšlel. Co ti je naléhala učitelka. Chlapec se pořád tvářil trochu zmateně. Teplo nebo zima Když ani to nepomohlo, zkoušela to paní učitelka pomocí dvakrát proneseného napovídajícího citoslovce Brr, při němž se otřásla. Celé toto naléhání proběhlo ve velmi rychlém sledu, takže jsem měla pocit, že ještě než se chlapec stačil nad otázkou paní učitelky zamyslet, už jej zahrnula další otázkou nebo nápovědou. Cílem pravděpodobně bylo, aby chlapec co nejrychleji odpověděl a nezdržoval děj. Domnívám se však, že zde šlo použít i mírnějších a Kocanda efektivnějších prostředků, například otázku směrovat k ostatním dětem, aby chlapci napověděly. Chlapec pak řekl Zima. A je mi strašná mateřským soukromým školám Libři zima, zopakovala pak učitelka ironicky celou větou, jako by tím říkala Proč ti to propána tak trvalo Děti byly na příběh v jeho původní Zdiměřice

podobě zřejmě tak zvyklé, že kvůli tomu zapomínaly dělat, jak je jim zima, i při druhém sehrávání pohádky. Děti ve druhé školce hrály příběh ještě jednou, přestože si všechny zahrály hned napoprvé. Paní učitelka to odůvodnila Tak ještě jednou, protože vám to nešlo. Domnívám se však, že i tak měla v původním plánu sehrát pohádku dvakrát, neboť její opakování bylo jiné, znovu se měnil soukromá mateřská škola Libře kontext příběhu, tentokrát dokonce tak, že pohádka měla jiný konec. Zvířátka si na jejím začátku postavila větší boudu, a tak pohádka nekončila tím, že poslední příchozí zvířátko medvěd Huňáč se tam už nevešlo, budku rozbořilo a ostatní zvířátka utekla, Osnice ale tak, že se tam vešla už všechna zvířátka a spokojeně se tam spolu zabydlela. Reakce dětí na změnu konce pohádky přestože jakoby z horšího na lepší byla zvláštní na kratičký moment vypadaly trochu zmateně nebo zklamaně, zároveň se ale usmívaly. Při druhém soukromé mateřské školy Libeř sehrávání této pohádky měly děti prohozené role, které si pletly s těmi v předchozí hře například chlapec, co měl nyní hrát vlka, při tom omylem skákal jako žabka. Cílem všech těchto tvořivých úprav a změn, přestože se je nepodařilo zcela naplnit, pravděpodobně Herink bylo rozvíjet tvořivost dětí a naopak nepodporovat stereotypy v myšlení. Závěr dramatizace byl v obou školkách různý. V první se děti

Libři soukromých mateřských školách