Soukromé mateřské školy Praha západ Ořech

před spaním, pojmenovat. Teprve po nějaké chvíli odstupu jsem si uvědomila, co mi tato situace připomíná. Bylo to čtení pohádky doma, v Luka rodině. Důvěra a pocit bezpečí, které při této činnosti nastávají zpravidla mezi maminkou a dítětem, jsou analogické této situaci v mateřské soukromé škole Ořechem mateřské škole. Paní učitelka v tu chvíli jakoby částečně přejímá roli matky nebo se jí připodobňuje, což jí umožní posílit soukromé mateřské školy Ořech vzájemný vztah s dětmi. Tímto způsobem čtení pohádek před spaním podporuje ve zkoumaných školkách plynulou socializaci dětí, jejich přechod z rodiny do širší společnosti. Vraťme se nyní ještě k percepci pohádky dětmi. Ta se může pohybovat na škále od nízké po vysokou. Nízká percepce pohádky se může projevit už při jejím čtení, a to třeba vrtěním se, hraním si s prsty, tichým povídáním, hraním si s plyšovou hračkou. Po čtení ji pak můžeme poznat z otázek dětí, které následují zvláště ve chvíli, kdy je učitelkou oznámeno nebo připomenuto, že po spaní budou pohádku kreslit A jakou měl ten bagr barvu nebo při otázkách vztažených k příběhu iniciovaných učitelkou. Jedním ze znaků vysoké percepce může být naopak dozvukování dodatky dětí v průběhu nebo těsně po přečtení pohádky. Jedná se o asociace odkazující k jejich prožívání pohádky, přičemž jako předpoklad tohoto prožitku lze vnímat pozorné Ohrada naslouchání např. jeden chlapec v první školce dodává sežrat k větě to abych tě mohl lépe sníst nebo jedna dívka dodává miloučkou k

větě a tak kohoutek žil šťastně se svou slepičkou, ve druhé školce pak jeden chlapec dodává hladká k větě a večer na pískovišti už nebyla žádná bábovka všechna tato slova byla dětmi pronesena potěšeně, nezávisle na sobě při různých pohádkách. Paní učitelka čte Praha 13 dětem zpravidla jednu pohádku, která jim není z dřívějška známá a která je v protikladu k pohádkám používaným jako podklad pro soukromé mateřské školy Ořech aktivní činnosti o těch se zmiňuji v následujících podkapitolách dějově složitější a delší např. Auto skřítka Pokoutníka, O bagrovi, Domeček pro štěstí. Pouze v jednom případě učitelka v první školce přečetla dětem dvě většině z nich již dobře známé a kratší pohádky O Červené Karkulce, Kohoutek a slepička. Jeden chlapec projevil svůj nesouhlas proti tomu, že už tyto pohádky zná. Učitelka mu odpověděla, že to přece nevadí, že jsou to hezké pohádky a budou dvě a že malé děti je ještě neznají. Všeobecný názor, že děti nemají rády, když mají pohádky špatný konec, se v mých pozorováních ukázal jako pravdivý. Paní učitelky v první školce dětem četly Lužiny tři dny po sobě náročné příběhy z knihy Neobyčejná dobrodružství pro neobyčejné kluky a holky. V prvním příběhu hlavní chlapecký hrdina umrzl a ve druhém se jiný zabil elektrickým proudem. Přestože byly pohádky podle obalu vhodné pro děti tohoto věku a obsahovaly soukromé mateřské školky Ořechu důležitá ponaučení do života, dětem se nelíbily. Jeden z chlapců třetího dne před čtením pohádky prohlásil Já nechci ty horory

Ořechu soukromou školu mateřskou