stupni základní školy, jak se žáci snaží dospět ke správné odpovědi. Některé z jí uváděných strategií využívají už děti v mateřské škole. Odpověď závislá na kolokabilitě má podle ní více možností prezentace. Jendou z možností je doplňování posledních soukromé mateřské školy Lipany slov do otázek učitelky. Makovská tento mechanismus označuje za pevně zakořeněný, který prochází nejen výukovou komunikací, ale také organizací a mimovýukovou komunikací. Tento způsob odpovědí mají naučený děti již v mateřské škole. Bára položila otázku, na kterou Voděrádky chtěla slyšet odpověď zralá, to děti nevěděly, ale mohly odpovídat i jinými slovy, jak se následně stalo. Ovšem prvotní reakcí dítěte bylo zopakování slova jablíčka a tím zkusilo, zda se netrefí náhodou do správné odpovědi. Makovská to označuje za poměrně naivní pokus. V mateřské škole se do jisté míry objevuje i pokus o odpověď analogií. Tento způsob odpovědi není častý, ale během záznamů se též Praha 22 objevil. Jedná se o repliku, která nemůže být první, ale následuje až na základě repliky první. To znamená, že proběhne iniciace ze strany učitelky, dítě odpovídá, učitelka potvrdí správnost odpovědi, další dítě reaguje další replikou, kterou vyvodilo na základě Lipany souromých mateřských škol správnosti repliky předcházející a učitelka sekvenci ukončí. Takový náznak analogie jsem zaznamenala například u Rity. Podle mě se jedná již o počáteční zárodky analogie, tak jak ji popisuje Makovská které děti začnou využívat až na základní škole. Učitelka položila
otázku, proč teď, na podzim, si děti nemůžou jen tak vzít plavky a jít se koupat. Děti společně reagovaly tak, že do vody na podzim