pro pohybové hry dětí jako Zlatá brána. Dále se mezi žánrové variace řadí pokřikovánky, které jsou často označovány jako posměšky. Ač mají negativní nádech, protože většinou dochází k rýmování jména dítěte a nějaké záporné vlastnosti, děti se při nich učí soukromé mateřské školy Karlín procvičovat svoji slovní zásobu. Musí najít správný rým a výraz se správným významem. Mezi říkadla se řadí také hádanky ty však nemusí být vždy ve verších, které procvičují důvtip dětí, oblamovačky, což jsou říkadla procvičující výslovnost a výřečnost Strč prst skrz krk a rozpočítadla. Ta používají děti před hrou a mezi nejčastější patří Ententyky, dva špalíky Gebhartová, Mezi Křižíkova nejznámějsí autory říkadel pro děti patří František Hrubín a jeho sbírka pohádek a říkadel Říkejte si se mnou, Špalíček veršů a pohádek a se svými hádankami Běží, ovce běží. Josef Kainar a jeho Říkadla a Nevídáno neslýcháno. Kainarova tvorba je typická tím, že s dětmi jedná jako se sobě rovnými, avšak velmi srozumitelně. Josef Václav Sládek do své poezie pro děti vnesl lásku k přírodě a vlasti, Invalidovna z jeho děl například Skřivánčí písně, Zlatý máj nebo Zvony a zvonky. V moderní literatuře pro děti se spíše znovuvydávají starší Karlínem soukromou školu mateřskou říkanky, většinou sesbírané z lidové slovesnosti a bez autora Gebhartová, Pohádka Bez tohoto literárního žánru si zřejmě ani nelze literaturu pro děti představit. Pohádka má svůj původ v lidové slovesnosti a dříve pohádka ani nebyla určena dětem. Naopak si skrze ni
dospělí předávali dějové, napínavé až strašidelné nebo naturalistické látky. Dětem v té době byly určeny kratší pohádky, tzv. humorky nebo alegorické pohádky o zvířátkách, většinou s výchovným charakterem, například O neposlušných kůzlátkách. Hlavním rysem Florenc pohádky je prolínání smyšlenky s realitou, fantazie a objektivní reality. Pohádka se často plete s pověstí, avšak děj v pohádce se nikdy mateřským soukromým školám Karlínu netýká konkrétního místa, času nebo historické události. Pokud se objeví nějaký místní název, je to pouze doplněk a netvoří dějovou linii příběhu. Naprosto specifické je u pohádky rozvržení sil dobra a zla, přičemž dobro vždy zvítězí. Dobro a zlo je zde zcela jasně definováno a je dobře rozeznatelné. Pro tyto rysy je pohádka považována za ideální literární žánr pro děti Gebhartová, Je určitě potřebné, aby děti už od raného věku poznávaly, co je dobré a co zlé. Vysvětlování od rodičů je sice vynikající, ale myslím, že při