spolupráci, popřípadě pomoc, kterou by mi poskytla v případě potřeby ve své praxi. Druhá respondentka měla obavy z výzkumu, z důvodu úniku informací. Při rozhovoru byla nervózní, bez energie odpovídat a velmi laxní, příčinu shledávám v možnosti prožívání syndromu Výtoň vyhoření, nedostatku motivace pro práci, nespokojenost, kterou pak sama mimo nahrávání potvrdila. Také její odpovědi byly velice strohé, bezmyšlenkovité. To mě to uvádělo do rozpaků, nenacházela jsem sílu a energii rozvíjet otázky, měla jsem pocit, že ji to unavuje a hlavně nebaví, ne že by nebyla ochotná, ale byla vůči vyjadřování o své práci skeptická a její odpovědi působily prázdně. Musím podotknout, že se jedná o vysokoškolačku, která dále studuje navazující magisterský obor a svoji diplomovou práci píše v současné době na podobné Výtoň mateřskými školami téma čtenářská gramotnost v systému základního vzdělávání. Proto jsem očekávala větší zaujatost k problému, kterou jsem velmi Karlovo náměstí postrádala, tomu odpovídaly odpovědi i délka rozhovoru. Další učitelka, kterou jsem požádala o realizaci výzkumu, mimochodem moje bývalá spolužačka z bakalářského studia, mě odmítla s argumentem, že u nich ve třídě by nebylo co zkoumat. Na otázku proč a jak je to možné, souromých mateřských škol Výtoní mi odpověděla, že u nich řízená činnost neprobíhá, ale že se jedná o krocení zlé zvěře. Takto přiblížila klima třídy a děti přirovnala ke zlé zvěři, kterou musí krotit a o vzdělávání tedy nemůže být řeč. Samotná realizace výzkumu v mateřských školách
byla celkově příjemná, učitelky byly vstřícné. Tím, že jsem se mohla podívat do jiných mateřských škol, na různá uspořádání soukromé mateřské školy Výtoň třídy a režimu dne, rozmanité přístupy učitelek k dětem a způsoby vedení řízené činnosti, bylo pro mě velmi přínosné i pro moji